Proč tak brzy, tak časně jen
poslední z těch úst vyšel sten?
Proč tak časně, tak brzy snad
do srdce vstoupil věčný chlad?
Nikdo se nikdy nedoví,
proč v den tak krásný, májový,
zatáhla mračna oblohu. -
Ani já říci nemohu.
Mohu však jedno sdělit Vám,
pane, jenž byl jste blízký nám:
Jděte přímo, bez ostychu,
k bráně zlaté, prosté hříchu.
A kdyby někdo namítal
či nedobře Vás přivítal,
řekněte mu, hrdě stoje,
že jsou s Vámi žáků voje.
Když pak totiž rozhlédne se,
zjistí, že jak stál by v lese.
Každý strom však ne jen slova
nýbrž duše studentova.
Sbohem, pane učiteli,
jste v našich srdcích... Příteli.
student Štěpán Kuchař
|
