Při kompresi hudebního signálu obvykle s jednoduchými metodami typu ADPCM nevystačíme, jejich účinnost je při požadavku na zachování vysoké kvality reprodukce velmi malá. Expertní skupina MPEG (Moving Pictures Experts Group) připravila skupinu mezinárodně uznávaných standardů pro kompresi zvuku a videa. Jsou z komerčního hlediska velmi důležité, neboť se používají nejen v počítačovém průmyslu, ale i ve spotřební elektronice - např. v MP3 přehrávačích a autorádiích, systémech domácího kina nebo digitálních fotoaparátech a kamerách.

Standardy MPEG jsou určeny pro široké spektrum aplikací využívajících zvuk, od mluvené řeči až po kvalitní hudbu nebo speciální zvukové efekty. Vysoké komprese se dosahuje zejména využitím vlastností lidského sluchu, jež umožňují odstranění redundantních dat bez znatelné újmy na kvalitě reprodukce. Využívá se omezení frekvenčního rozsahu přenášeného pásma (20 Hz až 20 kHz) a rozdělení dynamického rozsahu (rozdíl hlasitosti 96 dB). Metoda maskování frekvencí využívá nelinearity citlivosti lidského sluchu, kdy v přítomnosti silnějšího signálu nedokážeme vnímat slabší signál, jenž tedy není třeba při kompresi ani uvažovat. Metoda časového maskování využívá setrvačnosti lidského sluchu, kdy po zániku silnějšího signálu začneme současně působící slabší signál vnímat až s jistým časovým odstupem. Tuto prodlevu můžeme opět využít ke snížení objemu komprimovaných dat.