Při implementaci seznamu pomocí pole můžeme podobně jako v případě zásobníku využít statického pole, jehož velikost je dána předem, případně dynamického pole, jehož velikost se upravuje podle potřeby. V případě statického pole musíme předem rozhodnout, jaký nejvyšší počet prvků může být v seznamu současně uložen. Pokud tento počet známe již při implementaci aplikace, může být řešení využívající statického pole velmi efektivní. Je možné také na začátku činnosti aplikace zjistit požadovanou velikost (např. z konfiguračních údajů nebo parametrů spuštění programu), pole o této velikosti vytvořit a dále s ním pracovat již podobně jako se statickým polem.
Z hlediska časové složitosti jsou kritickými operacemi vkládání a rušení prvku uvnitř seznamu. Pro přidání nebo zrušení prvku na konci seznamu totiž stačí pouze aktualizovat informaci o délce seznamu, zatímco na ostatních pozicích je třeba všechny následující prvky přesunout a vytvořit tak místo pro nový prvek, případně naopak zaplnit mezeru po odstraněném prvku. Tento přesun má obecně lineární časovou složitost. Naopak velmi efektivní je v případě reprezentace seznamu polem operace čtení prvku z libovolné pozice vzhledem k tomu, že konkrétní umístění prvku jsme schopni ze znalosti jeho pozice rovnou vypočítat.
Operaci indexOf() zajišťující vyhledání prvku v seznamu můžeme realizovat nejjednodušší metodou lineárního vyhledávání, kdy postupně projdeme všechny prvky v seznamu a porovnáváme je s hledaným klíčem. Složitost této operace je lineární, v nejhorším případě musíme provést tolik kroků porovnání, jaká je délka seznamu. Základní operaci contains() převzatou z rozhraní Collection pak můžeme jednoduše vyjádřit pomocí testování výsledku operace indexOf().