Časová náročnost kapitoly: 15 minut
Obsah
2.1. Emailová komunikace
Časová náročnost kapitoly: 15 minut
Protokoly SMTP, POP3, IMAP a HTTP pracují v Internetu s použitím skupiny protokolů TCP/IP. Znamená to, že zprávy, které si posílají, se přenášejí s použitím TCP. Data jsou díky potvrzování přijetí, které zajištuje protokol TCP, spolehlivě doručována. Každý z protokolů komunikuje na jiném portu protokolu TCP.
Nedlouho po masovějším začátku používání Internetu vznikla
myšlenka, proč nevyužít již funkčních technologií a nezapojit do nich
systém na výměnu zpráv mezi uživateli počítačů připojenými do této
sítě. V úvahu připadala dvě řešení.
První myšlenka byla mít v
každém počítači poštovní server, který by realizoval komunikaci přímo
mezi adresátem a odesílatelem. Myšlenka byla dobrá, ale prakticky
špatně použitelná. Internetové připojení bylo stále nespolehlivé a
nákladné. Nebylo proto často možné mít připojený každý počítač, který
pracuje s elektronickou poštou, stále do sítě Internet a stále
zapnutý. Vznikl problém, jak neztratit a doručit poštu, která přijde,
když právě není zapnutý cílový počítač.
Tento problém dal vzniknout variantě druhé. Vyhradíme v Internetu několik počítačů, které jsou napojeny stálým a kvalitním připojením, a těm dáme za úkol uchovávat poštu pro skupinu uživatelů. Vznikly tak poštovní servery. Když uživatel odešle poštu, na Internetu si ji předají servery a dorazí k cílovému, který nahlásí: "já mám schránku tohoto uživatele, já mu tu poštu schovám". Servery si předávají zprávu na základě záznamů DNS. Přijetí a následné předávání zprávy až po cílový server zajišťují SMTP servery prostřednictvím SMTP protokolu. Ve chvíli, kdy uživatel z libovolného počítače v síti Internet zavolá server, může si ze serveru nahrát svou zprávu a následně s ní pracovat. Práci s poštou umístěnou na serveru umožňují protokoly POP3 a IMAP. Protokoly se liší svými schopnostmi a nároky. Protokol POP3 je jednoduchým protokolem umožňujícím zjistit nové zprávy na serveru a přehrát je na stranu klienta a smazat je ze serveru. Proto také není nijak náročný na velikost odkládacích prostorů na serveru. Na druhé straně je protokol IMAP. Umožňuje práci s poštou přímo na poštovním serveru, nahrávat jen části zpráv, či si vybírat zprávy. Je vytvořen hlavně pro mobilní komunikaci, kde přenést větší množství dat se stále jeví jako problém. Jeho nevýhodou je, že zprávy jsou uloženy na serveru, a vyžaduje proto mnohonásobně více odkládacího prostoru na serveru než protokol POP3.
V architektuře klient-server existuje několik modelů práce s elektronickou poštou. Podle typu připojení k poštovním serverům rozlišujeme online, offline a odpojený model
První typ je offline model. Klient se připojuje na server jen občas, načte si veškerou poštu, kterou následně ze serveru odstraní. Všechny další úpravy zpráv probíhají na straně klienta. Typickým případem offline modelu je použití protokolu POP3, je zde možno použít i protokol IMAP, ale ten díky svým vlastnostem pracuje lépe v modelu online, nebo odpojeném modelu.
Při online modelu se klient spojí se serverem a veškerá práce s emailem potom probíhá v rámci tohoto spojení. Práci řídí klient, ale fyzicky probíhá na serveru. Příkladem tohoto modelu může být použití protokolu IMAP.
Odpojený model je určitým přechodem mezi online a offline modelem. Klient se připojí k serveru, načte si vybrané zprávy a odpojí se od serveru. Nyní zprávy zpracuje a později se znovu připojí a veškeré změny předá zpět serveru. Zpracováním zpráv se myslí vytváření nových zpráv, editace zpráv ze serveru, úprava seznamu adres. Zprávy se při tomto modelu ukládají na serveru, pouze dočasně si je pro zpracování nahrává klient. V tomto režimu je schopen pracovat protokol IMAP.