Vzhledem k tomu, že Haskell je funkcionální jazyk, očekávali bychom, že budou funkce hrát významnou roli, a tak tomu skutečně je. V této sekci se podíváme na některé aspekty funkcí jazyka Haskell.

Nejprve uvažujme následující definici funkce, která sečte své dva argumenty:

add                     :: Int -> Int -> Int
add x y                 =  x + y

Je to příklad funkce v tzv. Curryho tvaru. Abychom dosáhli efektu funkce, která v tomto tvaru není, mohli bychom použít n-tici, jako např.:

add (x,y)               = x + y

Avšak nyní vidíme, že tato verze add je vlastně funkcí jednoho argumentu! Volání add má tvar add e1 e2 a je ekvivalentní (add e1) e2, neboť volání funkce je asociativní zleva. Jinými slovy, volání add s jediným argumentem je nová funkce, která je dále volána na druhý argument. To je konzistentní s typem add, Int->Int->Int, jenž je ekvivalentní Int->(Int->Int); tj. operátor -> je asociativní zprava. A skutečně pomocí add můžeme definovat funkci inc jinak, než jak jsme to provedli dříve:

inc                    = add 1

Toto je příklad částečného volání funkce a je to jedna z možností, jak můžeme funkci vrátit jako výsledek. Uvažujme případ, v němž je užitečné předávat funkci jako argument. Dokonalým příkladem je velmi známá funkce map:

map                     :: (a->b) -> [a] -> [b]
map f  []               =  []
map f (x:xs)            =  f x : map f xs

Funkce map je polymorfní a její typ jasně ukazuje, že jejím prvním argumentem je funkce; všimněte si také, že obě typové proměnné a musí být instancovány tímtéž typem (totéž platí pro obě b). Příkladem použití map je inkrementace všech prvků seznamu:

map (add 1) [1,2,3] => [2,3,4] 

Tyto příklady demonstrují „prvotřídní“ podstatu funkcí, které se v těchto situacích nazývají funkce vyššího řádu.