Předpokládejme, že chceme vytvořit komponentu, která bude umět generovat pseudonáhodná čísla v intervalu od 0 do 32767. Aby řady generovaných čísel nebyly vždy stejné, umožníme inicializaci generátoru nějakou startovací hodnotou. Řešení si nejprve ukážeme v „čistém“ C++, tedy bez použití a dodržení specifikace COM.

Rozhraní komponenty bychom mohli v C++ popsat abstraktní třídou IRandom, která má dvě metody. Metoda Start určuje inicializační hodnotu generátoru a metoda Next poskytuje další pseudonáhodné číslo v řadě.

	Příklad 4.1. Rozhraní IRandom.h
	struct IRandom { virtual void Start(int seed) = 0; virtual int Next() = 0; };

Znaky "= 0" za hlavičkami metod říkají, že tyto metody jsou abstraktní a nemají tedy žádnou implementaci. Třída obsahující abstraktní metody musí být implementována jinou konkrétní třídou, která zdědí toto rozhraní a všechny abstraktní metody implementuje.

	Příklad 4.2. Implementace komponenty RandomImpl.h
	# include "IRandom.h" class CRandomImpl: public IRandom { protected: int m_seed; public: // konstruktor CRandomImpl(): m_seed(0) {} // inicializace generované řady void Start(int seed) { m_seed = seed; } // generování další hodnoty v řadě int Next() { m_seed = m_seed * 3925 + 28347; return m_seed & 0xffff; } };

Nyní již můžeme generátor náhodných čísel použít v testovací aplikaci. Ta například provede nastartování generátoru nějakou konkrétní hodnotou a zobrazí prvních deset vygenerovaných čísel.

	Příklad 4.3. Testovací aplikace RandomTest.cpp
	# include "RandomImpl.h" void main(int argc, char** argv) { // vytvoříme instanci komponenty IRandom* rnd = new CRandomImpl(); // použijeme komponentu v aplikaci rnd->Start(1234); for( int i = 0; i < 10; i++) { cout << i << ": " << rnd->Next() << endl; } // zrušíme instanci komponenty delete rnd; }

Nejprve tedy vytvoříme samotnou komponentu a získáme ukazatel na rozhraní, pomocí kterého budeme dále s komponentou komunikovat. Až nebudeme komponentu dále potřebovat, zrušíme ji.

Vytvořte novou verzi komponenty generátoru náhodných čísel doplněním dalšího rozhraní, které navíc umožní generování reálných čísel v intervalu 0.0 až 1.0. Rozšíření proveďte tak, aby byla stále zachována možnost pracovat s komponentou prostřednictvím původního rozhraní.

	Úkol k zamyšlení
	Zamyslete se nad tím, které vlastnosti uvedeného řešení brání tomu, aby mohla být aplikace zcela nezávislá na implementaci komponenty, a pokuste se navrhnout řešení. Proč do kódu aplikace vkládáme záhlaví RandomImpl.h a ne pouze IRandom.h? Jaké problémy nastanou, pokud komponentu bude současně používat více klientů?