Sériový přenos dat

Jako sériový přenos označujeme takový, kdy se signálové prvky téhož datového proudu předávají za sebou - sériově. Naopak při paralelním přenosu se určitý počet signálových prvků (např. bitů) přenáší současně.

Synchronní a asynchronní sériový přenos

Při přenosu informace (sériovém i paralelním) musíme zabezpečit, aby přijímač správně vyhodnotil okamžiky platnosti jednotlivých značek generovaných vysílačem. Vysílač a přijímač proto spolu musí být nějakým způsobem časově synchronizováni. Právě podle způsobu synchronizace rozlišujeme sériový přenos na synchronní a asynchronní.

Synchronní přenos se děje pomocí izochronního signálu, tedy takového, kde odstup dvou libovolných charakteristických okamžiků (např. začátků a konců jednotlivých značek) je celistvým násobkem určitého (apriorně daného) jednotkového intervalu. Komunikační kanál je tedy taktován společným hodinovým signálem (vedeným zvlášť nebo obsaženém v datovém signálu), který vymezuje intervaly platnosti jednotlivých značek. Synchronní přenos se nejčasteji používá při bitově orientovaném přenosu, kde se informace seskupuje do rámců. V datových komunikacích se používá zejména pro přenos větších objemů dat.

Asynchronní (správněji arytmický) přenos - vysílač a přijímač nemají společný hodinový signál, který by vymezoval intervaly plantosti značek. Namísto toho mají obě strany své vlastní hodiny, dostatečně přesné, aby se po fázovém zasynchronizování mohly po několik značkových intervalů považovat za izochronní. Jelikož je třeba hodiny pravidelně synchronizovat, používá se tento způsob nejčastěji pro přenos krátkých bitových posloupností, znaků (5,6,7 nebo 8 bitů). Synchronizace probíhá před každým znakem, kdy před prvním významovým bitem vždy předchází tzv. startbit, jenž je reprezentován opačnou hodnotou signálu, než je klidová úroveň na lince a trvá stejnou dobu jako následující bitové intervaly. Asynchronní přenos ze své podstaty vhodný např. pro komunikaci s počítačem prostřednictvím terminálu.

Poznámka: "čistě" asynchronní přenos se děje prostřednictvím anizochronního signálu, kdy bitové intervaly obecně nemají stejnou délku; jejich vymezení se pak děje explicitně např. pomocnm signále sdíleným mezi vysílačen i přijímačem. Naproti tomu arytmický přenos je kombinací přenosu synchronního a asynchronního - jednotlivé znaky mohou započít kdykoli, avšak po odvysílání startbitu do konce znaku má signál isochronní charakter.

Parametry asynchronního sériového přenosu

Sériové rozhraní EIA RS232C

přijato jako standard CCITT V.24 (+ V.28 definuje význam signálů a protokol)
Terminologie CCITT: DTE-Data Terminal Equipment, DCE - Data Circuit Equipment

Zahrnuje mechanickou, elektrickou a procedurální specifikaci.

Vzdálenosti do 15m

Napěťové úrovně +-(3 až 15V); (praktické zkušenosti s tolerancí)

Proudová smyčka, RS 422

Signály (používané): Signal GND, Chassis GND, RxD, TxD, DTR, DSR, RTS, CTS, CD, RI

Propojení DTE-DCE:

Propojení DTE-DTE - "null modem" (např. přenos počítač-počítač)

RS449

Definuje mechanické (konektor s více piny kvůli balanced obvodům), funkční (rozšíření okruhů oproti RS232) a procedurální charakteristiky, elektrická specifikace se odkazuje na jiné standardy:

Sériová komunikace na PC

USART: 8250,16450,16550
Použitá přerušení: COM1: IRQ4 (INT0Ch), COM2: IRQ3 (INT 0Bh)

Přes BIOS (INT14h)

- poměrně omezené ovládání,

Poskytované služby:

Přímé ovládání 8250

Porty 8250 Poznámka: Signál přerušení z obvodu 8250 nevede v PC do řadiče přerušení (8259) přímo, ale je hradlován signálem OUT2 (signál obecného použití, výstup 8250, který lze nastavit na portu xFC). Pokud tedy má dojít k přerušení procesoru při události na 8250, je třeba přerušení povolit na třech místech:

Obsluha přerušení od sériového portu a Windows