Vzhledem k tomu, že infixové operátory jsou vlastně také funkce, má rovněž smysl je aplikovat pouze částečně. V Haskellu se částečná aplikace operátoru nazývá řezem. Například:

(x+)  = \y -> x+y  
(+y)  = \x -> x+y  
(+)  = \x y -> x+y  

	Poznámka:
	Závorky jsou povinné.

Poslední výše uvedený tvar řezu v podstatě konvertuje infixový operátor na ekvivalentní funkční hodnotu a hodí se tehdy, pokud předáváme infixový operátor jako argument funkce, jako např. v map (+) [1,2,3] (můžete si ověřit, že tímto dostáváme seznam funkcí!). Nutný je také tehdy, pokud uvádíme signaturu typu funkce, jako v příkladech funkcí (++) a (.) uvedených dříve.

Nyní již víme, že výše uvedená funkce add je vlastně (+) a inc je zase (+1)! Dokonce postačí pouze následující definice:

inc                    = (+ 1)
add                    = (+)

Infixový operátor můžeme konvertovat na funkční hodnotue, ale je to možné také naopak? Ano - pouze uzavřeme identifikátor funkce mezi obrácené apostrofy. Například x `add` y je totéž jako add x y. (Pozorně si všimněte toho, že add je uzavřeno ve zpětných, ne obyčejných apostrofech, které se používají v zápisu znakových literálů; např. 'f' je znak, zatímco `f` je infixový operátor. Naštěstí většina ASII termínálů mezi těmito znaky rozlišuje mnohem lépe než písmo použité v tištěném textu.) Některé funkce jsou v tomto tvaru mnohem čitelnější. Příkladem je předdefinovaný operátor příslušnosti do seznamu elem; výraz x `elem` xs se dá intuitivně číst jako „x je prvkem xs.“

	Poznámka:
	Pro řezy zahrnující infixový/prefixový operátor - platí zvláštní pravidla.

V tomto místě můžete být zmateni tím, kolika možnostmi můžeme definovat funkci. Důvody pro poskytnutí těchto mechanismů jsou částečně historické, částečně odrážejí snahu o konzistenci (např. při zpracování infixových a obyčejných funkcí).

infixr 5 ++
infixr 9 .