Jazyk Java, podobně jako např. C++, využívá pro ošetření výjimek metodu strukturované obsluhy. To znamená, že programátor může pro konkrétní úsek programu specifikovat, jakým způsobem se má konkrétní typ výjimky ošetřit. V případě, že výjimka nastane, vyhledá se vždy nejbližší nadřazený blok, ve kterém je výjimka ošetřena.

Výjimky jsou v jazyce Java reprezentovány jako objekty; tyto objekty jsou instancemi tříd odvozených obecně od třídy Throwable se dvěma podtřídami Error a Exception.

Každá z těchto podtříd odpovídá jedné skupině výjimek. V první skupině jsou výjimky, jejichž výskyt představuje vážný problém v činnosti aplikace a které by programátor neměl zachycovat. Druhou skupinu tvoří výjimky, jejichž ošetření má smysl - jde například o výjimky jako pokus o otevření neexistujícího souboru, chybný formát čísla apod. Do této skupiny by měly patřit také veškeré výjimky definované uživatelem. Zvláštní podtřídu třídy Exception tvoří třída RuntimeException, která zahrnuje veškeré ošetřitelné výjimky vyvolané samotným systémem.