Integrace vzdáleného uživatele do laboratorní topologie a rozšíření spojovacího mechanismu distribuované virtuální laboratoře počítačových sítí
Z VirtlabWiki
| Verze z 20:08, 6. 8. 2009 Gry72 (Diskuse | příspěvky) (→Řešení 2 - patrně preferované) ← Předchozí porovnání |
Verze z 20:22, 6. 8. 2009 Gry72 (Diskuse | příspěvky) (→Speciální případy) Následující porovnání → |
||
| Řádka 77: | Řádka 77: | ||
| prvek2<158.196.100.100>@ostrava:vl10002 | prvek2<158.196.100.100>@ostrava:vl10002 | ||
| prvek2<158.196.100.100>@ostrava:vl10003 | prvek2<158.196.100.100>@ostrava:vl10003 | ||
| + | |||
| + | == Interfacing s cizími systémy == | ||
| + | |||
| + | Implementace proxy tunserveru na hranici cizího systému, který se bude jevit jako standardní lokalita. Proxy tunserver bude směrem do Internetu (k ostatním lokalitám Virtlabu) používat standardní Virtlabovou UDP enkapsulaci, pro směr do cizího systému jeho vlastní, | ||
| + | |||
| + | Příklad integrace pro systém s fixní topologií: | ||
| + | |||
| + | Zavedeme speciální typ prvku, který bude obalovat celou cizí topologii s interfacy, která topologie poskytuje ven. V konfiguraci definujeme, že tento prvek je 1x k dispozici v lokalitě cizího systému. S tímto prvkem pak budeme v logických topologiích normálně pracovat a mapovat jej na tuto jedinou jeho instanci. | ||
| + | Toto neřeší problém přístupu na konzoly jednotlivých prvků cizí topologie (kompozitní prvek by měl jen jednu konzoli jako každý jiný prvek). Šlo by řešit proxy konzolovým serverem, který by po přihlášení dovolil výběr konzoly konkrétního prvku (menu + rozvětvení). | ||
Verze z 20:22, 6. 8. 2009
- Možnost orientace na tuntap, resp. tap-win32 drivery
- Viz také tuntap.txt a Slides o OpenVPN
- využívá je i openvpn pro vytváření síťových rozhraní
- příklad použití Tuntap viz EtherPuppet a tuntap_UDP
- Alternativy řešení problému současného připojení vzdáleného uživatelského PC do laboratorního topologie a do Internetu (nutno zachovat pro přístup k WWW GUI a konzolovému serveru)
- nevíme, jaký adresní rozsah uživatel má v laboratorní topologii, jakou adresu chce mít na svém PC
- problém dvou default GW (do lab. topologie a do Internetu)
- možnost připojení jen do lab. topologie, zamanipulovat u uživatele s routing table (/32 záznamy pro adresy WWW a conserveru) a s ARP záznamy
- nastavit do tuntap rozhraní na předdefinované MAC adresy a na straně laboratoře odchytávat a přemosťovat
- jednodušší a rozumnější možnost je nechat nastavení směrování manuálně zcela na uživateli (prefixy použití v lab. topologii nasměrovat na tuntap rozhraní, default asi nechat do Internetu)
Obsah |
Filosofie úprav tunelovacího serveru
Názvy externích prvků
- Pro identifikaci vešech rozhraní prvků zůstáva totožný identifikátor prvku jako celku
- Externí prvek je identifikován IP adresou, na které je dostupný, jeho jednotlivá rozhraní portem
- lze zavést konvenci pro přemapovávání jména TAP rozhraní v OS a čísla portu
Daná fakta
- Úpravám v modulu InternetPort se nevyhneme. Ten zatím umí zasílat enkapsulované pakety jen do lokalit, které má ve své konfiguraci, nikoli dynamicky na adresy vzdálených PC podle adresy zakomponované v názvu prvku
- Implementovat další modul pro komunikaci přes Internet se vzdálenými PC nechceme - vznikl by další externí vstupní bod ke hlídání, enkapsulace paketů tunelovaných přes Internet by byla duplikována apod. Mimo to pro odchozí směr tunelovací server neřeší cílový modul podle regulárního výrazu a jména interface, ale jména lokality - cokoli pro jinou než místní lokalitu jde automaticky na InternetPort.
Řešení 1
PC<IP-adresa>@EXTERNAL:vl<port>
Tok paketů směrem ven z TS:
- Podle lokality EXTERNAL (neshodující se s názvem místní lokality) se rámec automaticky pošle na InternetPort
- ten je modifikován, aby uměl v případě zasílání do lokality EXTERNAL vyčíst ze jména prvku IP adresu a port a tam enkapsulovaný paket poslat, místo hledání cílové adresy v konfiguraci podle jména lokality
Tok paketů směrem dovnitř do TS:
- Paket příjde na InternetPort TS pouze v případě, že má jít na rozhraní některého prvku v místní lokalitě. Na příslušný modul je dále směrován podle regulárního výrazu a názvu cílového rozhraní.
Problém: Není možná vzájemná komunikace mezi Remote PC - do lokality EXTERNAL nejde nic poslat. Což ale možná nevadí, protože Remote PC se stejně budou připojovat jen na konektory (příp. násobné).
Řešení 2 - patrně preferované
Nechat všechna vzdálená PC ve své "domovské" lokalitě, implementovat modul RemotePort, který bude na sebe stahovat (regulárním výrazem) všechna rozhraní vl*.
Tvar jména remote PC prvku by byl
PC<IP-adresa>@thissite:vl<port>
Tok paketů směrem ven z TS:
- Podle rozhraní vlX se pošle na RemotePort, ten přesměruje na InternetPort (ten bude modifikován pro exkrakci IP adresy a portu ze jména prvku v tomto případě
- pokud nechceme mít 2 externí vstupní body do TS, jinak by mohl sám enkapsulovat poslat sám přímo na remote PC
Tok paketů směrem dovnitř do TS:
- InternetPort pošle deenkapsulovaný rámec přímo přepínacímu jádru TS a ten dále na příslušný modul (Port). Do modulu RemotePort se dostane pouze v případě, že by šlo o komunikaci Remote PC - Remote PC. I to by ovšem fungovalo.
- Pokud bychom dovolili 2 externí vstupní body, enkapsulované rámce by vstupovaly přímo do RemotePort
Výhodou je, že pokud bychom se pro 2 externí vstupní body do TS přece jen rozhodli, můžeme (např. z důvodu jiné enkapsulace pro přemostění s cizími systémy, jejichž enkapsulaci nemůžeme přizpůsobit naší). Přemostění do jiných systémů bychom ale patrně stejně řešili instalací proxy tunelovacího serveru na straně cizího systému.
Výhodou je znalost, která lokalita je "zodpovědná" za které Remote PC.
Řešení 3
Každé PC svou vlastní lokalitou
PC@<ip-adresa>:vl<port>
Má obdobnou nevýhodu jako Řešení 1 (nemožnost přímé komunikace mezi vzdálenými PC)
Speciální případy
Více prvků na stejné adrese:
Ničemu nevadí, pokud budou mít jejich rozhraní jiné porty
prvek1<158.196.100.100>@ostrava:vl10000 prvek1<158.196.100.100>@ostrava:vl10001 . prvek2<158.196.100.100>@ostrava:vl10002 prvek2<158.196.100.100>@ostrava:vl10003
Interfacing s cizími systémy
Implementace proxy tunserveru na hranici cizího systému, který se bude jevit jako standardní lokalita. Proxy tunserver bude směrem do Internetu (k ostatním lokalitám Virtlabu) používat standardní Virtlabovou UDP enkapsulaci, pro směr do cizího systému jeho vlastní,
Příklad integrace pro systém s fixní topologií:
Zavedeme speciální typ prvku, který bude obalovat celou cizí topologii s interfacy, která topologie poskytuje ven. V konfiguraci definujeme, že tento prvek je 1x k dispozici v lokalitě cizího systému. S tímto prvkem pak budeme v logických topologiích normálně pracovat a mapovat jej na tuto jedinou jeho instanci. Toto neřeší problém přístupu na konzoly jednotlivých prvků cizí topologie (kompozitní prvek by měl jen jednu konzoli jako každý jiný prvek). Šlo by řešit proxy konzolovým serverem, který by po přihlášení dovolil výběr konzoly konkrétního prvku (menu + rozvětvení).
